Brzy budu školákem

Svícínek z jablek - v místě kde je stopka dáme svíčku, pak děti dle své fantazie zdobí – na párátka napichujeme sušené ovoce, želé cukroví, drobné ozdůbky a nakonec přidáme mašličku

Skládání rozstříhaných obrázků

1-10.jpg (47,4 kB)
betlém.jpg (102,6 kB)
chaloupka.jpg (98,2 kB)
domečky.jpg (21,5 kB)
lada.jpg (82,1 kB)
ponozka.jpg (19,4 kB)
santa.jpg (57,1 kB)
skládačka.jpg (58,8 kB)
strom.jpg (24,6 kB)
strom2.jpg (51,6 kB)
stromeček.jpg (42,5 kB)
stromeček2.jpg

Koledy – Štědrý večer nastal, Nesem vám noviny, Jak jsi krásné neviňátko, Pásli ovce valaši, Já bych rád k Betlému, Tichá noc, Narodil se Kristuspán, Chtíc abys spal, Půjdem spolu do Betléma, Veselé vánoční hody,

Pracovní listy

banka.jpg (16188)
banky.jpg (59104)
banky1.jpg (31766)
banky2.jpg (44566)
barvy.jpg (8336)
dokresli.jpg (22077)
dokreslii.jpg (40994)
dolep.jpg (68764)
domaluj.jpg (46177)
graffo.jpg (23342)
grafo.jpg (40132)
najdistín.jpg (58227)
pernicky.jpg (27789)
pocitej.jpg (48667)
pribeh1.jpg (66688)
prirad.jpg (42200)
příběh.jpg (63801)
spocitej.jpg (18119)
spoj.jpg (9727)
stomečky.jpg (37898)
svetylka.jpg (16352)
tvary.jpg (43764)
vlocky.jpg (26438)
vločkyy.jpg (28713)
zvon.jpg (26056)
 

Básničky

      A už zase jako vloni,

(stoj)

celý dům vanilkou voní.

(stoj rozkročný, ruce spojené nad hlavou- domeček).

Maminka válí rohlíčky,

(klek, válíme rohlíčky),

v troubě se pečou perníčky.

(klek, plácáme rukama do nohou).

  Básnička s pohybem

      Rozkrojené jablíčko

(sed skrčmo, hlava schoulená)

překvapí Tě hvězdičkou

(leh na zádech, roztažené ruce i nohy).

ta hvězda není z oblohy

(velké kruhy rukama v sedě),

honem vyskoč na nohy

(vyskočit do stoje).

Je to hvězda z ovoce

(velké kruhy rukama ve stoje)

brzy budou Vánoce

(namalovat stromeček ve vzduchu).

Vánoční stromeček

Vánoční stromeček zavoněl v pokoji,

maminka u stolu jablíčko rozkrojí.

A když ho rozkrojí, uvidím hvězdičku,

co byla schovaná v červeném jablíčku.

Vzácný host

Přišly zase po roce…

Kdo? No přece Vánoce!

Po jehličí zelené,

po cukroví pečené.

S kmotrem kaprem ve vaně,

těšili jste se na ně?

Vánoce

Na vánočním stromečku

Cinká spousta zvonečků.

Svíčky na něm krásně svítí,

ozdoby se lesknou, třpytí.

Pro holky a chlapečky

Jsou pod stromkem dárečky.

Vánoční pohádka

Zdroj textu pohádky z webu: https://www.abatar.cz/

Za oknem padal sníh. Padal celý den a noc. Celý dům, i ulice, celé město bylo bílé. Jakoby zbělel celý svět. Malý Lukáš seděl u okna a pozoroval padající vločky. „Maminka říkala,“ přemýšlel ten malý klučina „že k nám přijde Ježíšek.“ Kroutil hlavou.

„Prý k nám přijde už zítra a přinese pod stromeček spoustu dárků k Vánocům.“ Seskočil ze židle a šel se podívat na Betlém. „Ale jak k nám může přijít takové malé miminko. A ještě něco nést s sebou.“ Opřel se a prohlížel si postavičky. Byly tam ovečky a pastýři, tři králové s dary, anděl nad chlévem, kravička a oslík, malé jesličky s Ježíškem a Josef s Marií, jak se nad ním sklánějí. „To ať mi nikdo neříká,“ pokračoval Lukášek v mudrování, „že takové malé děťátko umí chodit. Já si dobře pamatuju sousedovic Matěje. Toho museli vozit v kočárku. A jak dlouho mu to trvalo, než začal cupitat!“ „Lukáši!“ zavolala z kuchyně maminka, „Pojď se podívat na vánočku. Ta se letos povedla.“ Vytáhla z trouby vonící pečivo. Mandličky, rozinky. Hmmm, to má Lukáš moc rád. „Dáš mi kousek?“ zeptal se. „Musíš chvíli počkat,“ usmála se maminka, „Ještě je horká. Ale až vystydne, ukrojím Ti pořádný kus.“

Pak zdobili stromeček, rovnali cukroví na mísy a vyprávěli si. Když byl čas celý modrý tmou, šel malý Lukáš spát. Tatínek ho přikryl až po bradu a maminka mu dala pusu na čelo.

„Ať se Ti něco hezkého zdá.“ A Lukášovi se zdál krásný sen o prvních Vánocích. Byla krásná teplá noc. Nikde ani kousek sněhu. Zářící hvězdy na obloze. Polní cestou se k Betlému blížili dva lidé. Žena seděla na oslátku, muž je vedl za uzdu. „Vždyť to je Josef a Marie,“ povídá si ze sna

Lukášek. A dívá se dál. Marie s Josefem přijeli do města, byla už noc. „Zítra začíná sčítání lidu. Nevím, jestli ještě najdeme místo ke spaní.“ Josef se otočil na ženu. „Nevadí,“ usmála se Marie. „Něco určitě najdeme.“ Nakonec museli spát v chlévě, na kupě sena. Město bylo plné. Všechny postýlky už byly obsazené. A právě, když hvězdy nad Betlémem zasvítily nejsilněji, narodil se jim syn. Drobounké miminko. Marie unavená usnula. Josef se nemohl na dítě vynadívat.

Když tu: „Klepy, klep.“ Josef se lekl: „Další nocležníci.“ Ale pak si řekl: „I co, vejdeme se všichni.“ A otevřel. Byli to pastýři. Nesli dary a vyprávěli, že je vedla hvězdy a že hledají děťátko, právě narozené. „Marie, vzbuď se.“ zatřásl jí za rameno, „K našemu Ježíškovi přišli pastýři.“ A Marie povídá:

„I to se Ti Josefe něco zdá. Kdopak by byl pozdě ještě na cestě?“ A chtěla znovu usnout. Když tu: „Klepy, klep.“ Josef se lekl: „Další pastýři. „Ještě jich přijde pár a nebude tu místo k spaní už ani pro nás.“ Ale otevřel. Byli to tři králové. Nesli dary a vyprávěli: „Vedla nás hvězda. Daleká byla cesta. Hledáme krále, který se právě narodil.“ Marie kouká chvíli na pastýře, chvíli na krále a nestačí se divit. Když tu: „Klepy, klep.“ Otevřely se dveře a vešla maminka. „Lukáši vstávej. Je Štědrý den.“ Lukáš otevřel oči a dívá se překvapeně na maminku. „Ty jsi také v Betlémě u Ježíška?“ A maminka se

smála. „Copak bych tam dělala?“ Sedla si na postýlku. „Tobě se jistě něco zdálo.“ A pak už běžel den jak voda v potoce. Brzy byl zase večer. Stromeček svítil a cukroví vonělo. Lukášek se nemohl dočkat. Pak zazvonil zvonec a pod stromečkem bylo spoustu dárků. Pro maminku, pro tatínka a také pro Lukáška. A všichni měli radost. Ale největší měl Lukášek. Byl šťastný, že jsou tu Vánoce, dárky, maminka s tatínkem a také že tu je on. Vyskočil, otevřel okno a volal:

„Děkuju Ti, Ježíšku!!!“ Vločky tiše padaly tmou. A Lukášek si v koutku duše říkal: „Možná jsou to ty dary od tří králů a ke stromečkům je roznášejí pastýři.“ A už se tím netrápil.

Práce s pohádkou - ,,Vánoční pohádka“

Na co se těšil Lukášek?

Co dělala maminka v kuchyni? Jaké cukroví pečete doma?

O čem se Lukáškovi zdálo? Kdo všechno patří do Betléma?

Kdo je Josef a Marie?

Jak vypadal Ježíšek?

Legenda o Svatém Martinovi

Kdysi dávno se v rodině statečného vojáka narodil syn, kterému dali jméno Martin. Otec si vždy přál, aby byl z Martina statečný voják, jako byl on sám. Ale Martin nerad bojoval, rád si hrál se zvířátky a rád si povídal s lidmi. Když ale vyrostl, otec jinak nedal a tak se Martin stal vojákem. Bojoval v mnoha bitvách. Bojovat se Martinovi vůbec nelíbilo a tak se rozhodl, že se vrátí domů. Byl chladný podzim, jako teď, foukal studený vítr a dokonce začal padat první sníh. Martin v dálce uviděl velké město a přijel až k jeho bráně. U brány uviděl žebráka, který byl celý prochladlý, hladový a prosebně hleděl na Martina. Martin u sebe neměl jídlo ani peníze, seskočil však z koně , rozsekl plášť na dvě poloviny a jednu podal žebrákovi. Ten se do pláště zabalil a vděčně se na Martina podíval a usmál. Večer Martin tvrdě usnul a zdál se mu zvláštní sen. Ve snu uviděl žebráka, kterého doprovázeli andělé. Žebrák Martinovi moc děkoval a požádal ho, aby i nadále pomáhal lidem, kteří to potřebují, že jich je na světě mnoho. Když se ráno Martin probudil, pokračoval ve své cestě domů. Tam potom založil klášter a pomáhal chudým a potřebným lidem. Později jej pro jeho laskavost, dobrotu a moudrost zvolili biskupem.

Práce s příběhem

Popis vlastností člověka- Štědrost, laskavost…

Rozdíl zlý x hodný člověk

Jak podle tebe vypadá voják, anděl, žebrák (rozvoj fantazie dětí)

Jak vypadá takový Sv. Martin- popis osoby

Co všechno víte o koni? Popis koně, jeho užitku, výstroje…

Co je pojí s příchodem zimy- sněhové vločky, oblékání, mráz, lidé topí, kouří se z komínů, příroda jde spát

Vysvětlení slov, které nejsou dětem jasné (žebrák, biskup,..)

„Na Koně“

Hyjé, koně střapatí,

vítr práská opratí

(běh na jednu stranu)

Koník dupe, vítr zpívá

že vám krásně vlaje hříva.

(zastavení a dupání na místě)

Hola milí koně bílí

(běh do boku)

zastavte se aspoň chvíli.

O poslední vlaštovce

Eduard Petiška

          Všichni ptáci neodlétají před zimou do teplých krajin. Ale vlaštovky by u nás v zimě umřely hlady. Chytají komáry a mouchy a komáři a mouchy v zimě nelétají.

         A tak se na podzim vlaštovky slétají na elektrické dráty za vesnicí a chystají se, že spolu odletí. Jednou zase seděly na drátech a užuž chtěly odletět. Vtom se ozvala vlaštovka, která seděla až na konci řady:  „Počkejte, sestřičky, chvíli. Ještě nám chybí vlaštovka z chalupy na stráni.“Nejstarší vlaštovka řekla:„Proč bychom chvíli nepočkaly? Počkáme na poslední vlaštovku a odletíme s ní.“

       Vlaštovky čekaly, poposedaly na drátě, občas jedna vylétla z řady a rozhlížela se a zase se vrátila. „Už letí poslední vlaštovka?“ ptaly se jí ostatní. „Neletí, ještě neletí,“ povídala vlaštovka, která si sedlala vedle nich. Poslední vlaštovka nepřiletěla. Už zvonili ve vsi poledne. „Kde jen může být?“ vrtěly vlaštovky hlavami a přihlazovaly si zobáčkem peří. „Neměly bychom raději odletět bez ní?“ „Počkejte chvilku, jenom chviličku,“ prosila vlaštovka na konci řady.  „Chvíli můžeme počkat,“ řekla nejstarší vlaštovka.  Čekaly chvíli a ještě chvíli a ještě. Ale poslední vlaštovka stále neletěla. Už chodily děti ze školy, už přijížděli domů první dělníci na kolech a motocyklech.  „Doleť se podívat do chalupy na stráň,“ řekla nejstarší vlaštovka vlaštovce na konci řady, „snad se poslední vlaštovce něco přihodilo.“  Vlaštovka letěla na stráň. Tam měla poslední vlaštovka hnízdo ne chlévě vedle chalupy. Hnízdo bylo přilepené až u samého stropu. Ale poslední vlaštovka v hnízdě nebyla. Smutně letěla vlaštovka zpátky a řekla ostatním: „Byla jsem, sestřičky, v chalupě na stráni, ale poslední vlaštovku jsem nenašla.“ „Teď už čekat nemůžeme,“ volaly všechny, „do večera musíme být u velikého rybníka. To bychom tam nedoletěly. Odletíme bez poslední vlaštovky.“ Zvedly  křídla, zakroužily nad silnicí a nad polem a zamířily k řece.

      Poslední vlaštovka o tom nevěděla. Létala nad zahradami. Slunce pěkně svítilo, a proto ještě tu a tam sezobla mušku. Když se dost nalítala, posadila se na jabloňovou větev, dívala se nahoru na modré nebe a zase dolů na zelenou trávu. V trávě uviděla ježka. Ježek někam pospíchal.  „Kampak, ježku, tak pospícháš?“  zavolala vlaštovka. „Pospíchám, vlaštovko,“ povídal ježek, „jak bych nepospíchal, brzy bude zima a já ještě nenašel hezký koutek, kde bych se zahrabal do listí a přespal zimu.“  „Co to povídáš o zimě?“ divila se vlaštovka, „vždyť svítí slunce a právě jsem chytila mouchu.“ „Možná,“ řekl ježek, „že dneska hřeje slunce naposled. Pak už bude jen svítit a nezahřeje. Napadne sníh a kde já pak najdu teplý koutek na přezimování?“ Vlaštovka slyšela o zimě nerada a ježkovi nevěřila. Odletěla ze zahrady, létá nad polem a uvidí křečka. Křeček nepospíchá, odpočívá na sluníčku. Vlaštovka se zaraduje    „To jsem, křečku, ráda, že tě vidím. Málem bych byla uvěřila ježkovi. Pospíchal a pospíchal, že prý bude brzy zima. Ty nepospícháš, viď. Slunce bude jistě dlouho svítit a hřát.“   „Proč bych pospíchal,“ říká křeček. „Už jsem se dost nasháněl. Nanosil jsem si do své díry zrní třeba na dvě zimy. Teď odpočívám. Pro mě za mě může sníh napadnout už dnes v noci.“ Vlaštovka se polekala. Letí a ohlíží se na slunce. „Vlaštovko, vlaštovko,“ uslyší volání. Na samém vršku vysokého smrku sedí veverka. „Kampak letíš?“ ptá se zvědavá veverka.  „Hněvám se,“ povídá vlaštovka, „všichni mě straší, že bude brzy zima. Co říkáš ty, veverko?“   „Už jsem si nanosila do hnízda hromádku lískových oříšků,“ kývá veverka hlavou „ale zdá se mi, že jich pořád ještě nemám dost. Loni jsem měla hlad. Zima byla dlouhá a zásoby mi nestačily.“ „Každý hovoří jen o zimě,“ říká vlaštovka, „poletím se podívat ke špačkovi a poradím se s ním.“  Špaček bydlil v budce na vysoké hrušni. Sedával na hrušni a hvízdal si písničku. Dneska špaček na hrušni neseděl. Na větvi seděla černobílá kočka a mhouřila oči. „I ty darebná kočko, že jsi špačka snědla!“ rozkřikla se vlaštovka. „Ráda bych ho byla snědla, mňau,“ protahovala se kočka, „ale už je pryč. Uletěl s ostatními špačky do teplých krajin. Bude brzy zima.“ Teď se už vlaštovka nepotřebovala nikoho přeptávat. Letěla rychle za vesnici, ale vlaštovky tam nebyly.Tak to jsem opravdu poslední,“ řekla si vlaštovka, „musím letět za nimi, snad je ještě dohoním.“  Ostatní vlaštovky byly už u velkého rybníka a povídaly si o poslední vlaštovce.   „Přijde zima a poslední vlaštovka umře hlady,“ povídá jedna.  „Zmrzne,“ povídá druhá. „Ubohá vlaštovka,“ povídá třetí.  „Tady jsem,“ zavolá nad nimi poslední vlaštovka.   „Tady je, tady je,“ křičí všechny vlaštovky, vítají poslední vlaštovku a létají kolem ní.  Starý žabák, který seděl na plochém kameni, se šustotu vlaštovčích křídel tak polekal, že spadl po hlavě do rybníka. Myslil si, chudák, že se k rybníku vrátili čápi.

PALEČEK A JEHO KAMARÁDI

„Mámo, usmaž kobližky!“
„Až mi dojdeš pro šišky,
nemám už čím topit, synku,
dělej něco pro maminku!“
V lese bum, bum, bum,
šiška jako dům,
za ní druhá, po ní třetí
z vysokého smrku letí.
Paleček je dávno v lese,
sám však šišku neunese.
Jde okolo školáček
jménem Ukazováček.
Okoukne ji, pak se sehne, ale šiškou ani nehne.
Zavoláme prostředníčka:
„Prostředníčku, pomoz nám!“
Chlapečkovi zrudla líčka:
„Nadarmo se namáhám!“
Zavoláme Prsteníčka:
„Prsteníčku, tak co ty?“
Chlapečkovi zrudla líčka:
„Šiška dělá drahoty.“
Zavoláme na Malíčka:
„Pojď, Malíčku, pomoz nám!“
Malíček je chytrá hlava,
kamarádům rady dává:
„Ty jdi sem a ty jdi tam,
čekejte, až zavolám!“
Tak teď! Hej rup! Už ji nesem...“
Vracejí se domů lesem,
máma jim dá za šišku
cukrovanou kobližku.

Pravidla vzájemného soužití

Pusinkové pravidlo

Srdíčkové pravidlo

Ouškové pravidlo

Ručkové pravidlo

Nožkové pravidlo

Více zde: https://mstrnava.webnode.cz/nase-skolka/sovicky/

Pravidla vzájemného soužití

Pusinkové pravidlo

Srdíčkové pravidlo

Ouškové pravidlo

Ručkové pravidlo

Nožkové pravidlo

Více zde: https://mstrnava.webnode.cz/nase-skolka/sovicky/